13. Trávicí soustava

  1. Srovnání ústního ústrojí bezobratlých.
  2. Postavení ústního otvoru a přídatných orgánů v souvislosti s přijímanou potravou.
  3. Zuby-anatomie, srovnání chrupu u jednotlivých skupin obratlovců.
  4. Anatomie trávicí soustavy člověka.
  5. Anatomie trávicí soustavy obratlovců v souvislosti s potravní orientací jednotlivých druhů.
  6. Metabolismus tuků, sacharidů a proteinů.
  7. Játra – detoxikační centrum.
  8. Zdravá výživa a její vliv na zdraví člověka.
  9. Onemocnění trávicí soustavy člověka.

Trávení

  • proces rozkladu potravy na takové složky, ketré se účastní metabolických procesů
  • TS vyvinuta u většiny živočichů – nemají ji endoparazité

Způsoby přijímání potravy

  • fagotrofie = přijímání potravy v podobě pevných částic trávicí soustavou
  • fagocytóza* = trávicí soustava nevyvinuta (jednobuněční), přijímání potravy ve váčcích vzniklých vchlipováním plasmatické membrány
  • pinocytóza* = jako fagocytóza, ale přijímá se okolní roztok s potravní suspenzí
  • osmotrofie = příjem potravy ve formě roztoku celým povrchem těla, např. střevní endoparaziti – chybí specializované trávicí organely

 

Způsoby trávení

  • intracelulární = probíhá uvnitř buňky (prvoci)
  • extracelulární = probíhá mimo buňky v lumen trávicí trubice

 TS

Jednobuněčné organismy

  • přijímání potravy celým povrchem buňky
  • u některých stálé trávicí organely: buněčná ústa (cytostom), buněčný hltan (cytopharynx), peristom (prohlubeň v pelikule), potravní vakuoly (pohybují se v buňce po určité dráze, tzv. cyklóza), buněčná řiť (cytopyge)

Porifera (houby)

  • vakovitá dutina (spongocoel) + otvor (osculum) na svrchní straně těla
  • ve spongocoelu límečkovité buňky (choanocyty), ty tvoří choanoderm
  • trávení probíhá v potravních vakuolách choanocytů, pokročilejší fáze potom v amébocytech střední vrstvy
  • tři základní typy trávicí soustavy:
  • askon: jednoduchý vak pokrytý choanodermem
  • sykon: tělní stěna zprohýbána, choanoderm pouze v záhybech spongocoelu
  • leukon: potravní záhyby se zcela oddělily a vytvořily choanové komůrky „uvnitř“ tělní stěny

Cnidaria (žahavci)

  • podobná jako u hub, jen mají pouze jeden otvor do centrální dutiny – přijímání i vyvrhování potravy zároveň
  • potrava uchopována chapadly, na kterých jsou žahavé buňky (knidoblasty)
  • ústní otvor mírně vyvýšený (hypostom), nebo naopak částečně vchlípený (čímž vzniká krátký hltan)
  • ventrální dutina se nazývá láčka (gastrovaskulární dutina, coelenteron)
  • trávení zprvu extracelulární (choanoderm produkuje enzymy), natrávená potrava potom fagocytózou/pinocytózou přijata a „dotrávena“ intracelulárně v potravních vakuolách
  • u koloniálních láčkovců jsou někteří jedinci specializováni pro příjem potravy (tzv. gastrozoidi) – jejich láčka je propojena s láčkami ostatních jedinců v kolonii (vzniká tak složitá dutina, tzv. coenosark)

Platyhelminthes (ploštěnci)

  • v podstatě mají modifikovanou láčku s jedním otvorem komunikujícím s vnějším prostředím
  • ústní otvor na břišní straně v různé pozici (vpředu, uprostřed i vzadu)
  • hltan často vychlípitelný (stěny vyztuženy svaly), vzniká z embryonálního ektodermu (tzv. stomodeum)
  • střevo jednoduché i větvené kromě trávení rozvádí i živiny – gastrovaskulární dutina

průchozí TS

  • proražení řitního otvoru, jednosměrný průchod potravy – prvně u pásnic (Nemertini)
  • přední (stomodeum) a zadní (proctodeum) část vznikají vchlípením ektodermu
  • diferenciace oddělené oběhové soustavy – trávení a rozvod živin zajišťují oddělené soustavy

Přídatné orgány trávicí trubice

  • věnec brv okolo ústního otvoru (u živočichů živících se potravou rozpuštěnou ve vodě)
  • chapadla (uchopení větší potravy a její podání do úst
  • kutikulární destičky epidermálního původu uvnitř ústní dutiny (k drcení potravy)
  • VÍŘNÍCI (ROTIFERA): destičky ve svalnatém žvýkacím hltanu, opatřeny zoubkovitým okrajem nebo zubovitými výběžky
  • MNOHOŠTĚTINATÍ ČERVI (POLYCHAETA): žvýkací aparát z chitinových čelistí (+ inkrustace CaCO3) ve vychlípitelném jícnu
  • MĚKKÝŠI (MOLLUSCA): kromě čelistí může být i chitinová jazyková páska zvaná radula (vyztužená chrupavčitou subradulární destičkou)

Žlázy trávicí trubice

  • přídatné trávicí žlázy poprvé u vířníků (slinné žlázy)
  • slinivkojaterní žláza (hepatopankreas) produkuje trávicí enzymy
  • repugnatoriální žlázy (např. u členovců) ústí do trávicí trubice a produkují látky odstrašující potenciální predátory
  • trubicovitá TS může být v souvislosti se způsobem života modifikována (změna průběhu trubice) či redukována (paraziti)
  • TS ostnokožců, polostrunatců a strunatců se od uvedeného schématu na první pohled morfologicky příliš neliší, zásadní rozdíl však spočívá v embryonálním původu úst a řiti (prvoústí × druhoústí)
  • prvoústí: ústní otvor představuje embryonální blastoporus
  • druhoústí: blastoporus se uzavírá a v blízkosti jeho původní pozice se proráží řitní otvor, ústní otvor vzniká sekundárně vchlípením ektodermu na hlavové části těla

 Echinodermata (ostnokožci)

  • TS přímá, ústní a řitní otvor na protilehlych koncích těla
  • výjimky: u hadic není vyvinuto rectum (tedy není průchozí), u lilijic, poupěnců a jablovců má tvar podkovy (ústní a řitní otvor vedle sebe)
  • Aristotelova lucerna = žvýkací aparát na počátku trávicí trubice složený z pěti dlátkovitých zubů (pohyblivě uzavírají ústní otvor, ovládané svaly)

 Chordata (strunatci)

  • ústní dutina(cavum oris) diferencovaná už u nejprimitivnějších forem, u bezlebečných ústní otvor obklopen věncem drobných brv (cirri) strop ústní dutiny se nazývá ústní patro
    • primární ústní patro: tvořeno bází neurokrania, kompaktní nebo perforované choanami (u lalokoploutvých ryb a primitivních tetrapodů)
    • sekundární ústní patro: vzniká z horizontálních lišt na premaxilách, maxilách a palatinech (expandovalo odpředu dozadu) + k němu ještě měkké ústní patro tvořené pohyblivou kožní duplikaturou (uzavírá dýchací cesty vůči nosohltanu)
    • jazyk (lingua): vznik při přechodu obratlovců na souš ze svalů báze dutiny ústní, úpon svalů na skelet jazylky a spodní čelist
    • chrup (dentice): zuby derivátem plakoidních šupin, jež samy vznikly v důsledku osifikace v subepidermálním vazivu
    • slinné žlázy a jejich případná modifikace ve žlázy jedové (obojživelníci, plazi)
  • hltan (pharynx)
    • původně perforován žaberními štěrbinami – nejen transport potravy, ale i dýchání
    • endostyl (pláštěnci, bezlebeční) = žlábek, jehož stěny jsou vystlány epitelem produkujícím sliz a slepujícím potravní částice (separace potravních částic v proudu vody), evoluční předchůdce štítné žlázy
  • nosohltan (nasopharynx)
    • zbytek společného průběhu trávicí soustavy a dýchacích cest zachovaný u suchozemských tetrapodů
    • křížení: dýchací cesty uloženy nad dutinou ústní, ale ventrálně od jícnu – evoluční limit pro expanzi sekundárního patra
  • jícen (oesophagus)
    • svalová trubice: počátek příčně pruhované, směrem k žaludku už hladké svalstvo
    • potrava tudy jen prochází, pouze vyjímečně se tu shromažďuje (vole u ptáků)
  • žaludek(lat. ventriculus, řec. gaster)
    • vznik v souvislosti s periodicitou v přijímání potravy
    • topografické a funkční členění na tři části: česlo (cadia), fundus, vrátník (pylorus)
    • chemické (pepsin) i mechanické (peristaltika, gastrolity) trávení potravy
    • případné morfologické a funkční modifikace dle specializace na určitou potravu (např. přežvýkavci – čtyřdílný žaludek: bachor, čepec, kniha, sléz)
  • střevo(intestinum)
    • ještě trávení + vstřebávání živin (absorpci usnadňují napří. klky, spirální řasa – žraloci)
    • střevo často vybíhá ve slepé výběžky („slepá střeva“)
  • na konci je konečník (rectum) a řitní otvor (anus)
  • pokud do distální části konečníku ústí vývody močopohlavních orgánů, pak se tato část nazývá kloaka

 

Žlázy trávicího traktu

  • játra (hepar): odškrceny z ventrální části trávicí trubice, funkce: primárně sekreční (žluč), dále depozice látek, hydrostatický orgán
  • slinivka břišní (pancreas): odškrceny z dorzální části trávicí trubice, funkce: produkce trávicích enzymů a hormonů

 

Trávicí trubice

  • základní funkce: příjem a zpracování potravy, vstřebávání živin, vylučování zbytků
  • má přímý kontakt s vnějším prostředím
  • stavba stěny trávicí trubice (stejná, liší se pouze tloušťkou jednotlivých vrstev):
  • sliznice
  • podslizniční vazivo
  • hladká svalovina
  • seróza (vazivo)
  • + inervace
  • + zásobení krví

Trávicí soustava obratlovců

  • části TS: ústní dutina, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, konečník
  • žlázy TS: slinné žlázy, slinivka břišní, játra

Embryonální vývoj TS

  • vzniká postupným uzavřením komunikace se žloutkovým váčkem
  • přední část střeva je na konci uzavřena faryngeální ploténkou, zadní část je uzavřena kloakální ploténkou
  • ústní dutina vzniká jako vchlípenina ektodermu před faryngeální ploténkou
  • zažívací trubice je nejprve krátká, roste ale velice rychle
  • postupně se rozšířením a následnou diferenciací vytváří žaludek ústící do budoucího dvanácterníku
  • v této oblasti se ventrálně vychlipuje základ jater a dorzálně i ventrálně základy slinivky břišní
  • vývod jater diferencuje ve žlučník a žlučovod a ústí do dvanácterníku, stejně tak i vývod slinivky
  •  růstem zadní části primitivního duodena (dvanáctník) se vytváří tenké a tlusté střevo
  • tlusté střevo začíná slepým lalokem na jehož konci je červovitý výběžek slepého střeva
  • od dvanácterníku je střevo zavěšeno jen na dorzálním okruží
  • v kloace se během druhého měsíce vývoje objevuje přepážka – odděluje dorzální ústí střeva od ventrálně ležícího vývodu alantois
  • oba vývody jsou nejprve uzavřené
  • konečník se vytváří z vchlípeniny ektodermu

 

Řízení činnosti TS

  • spontánní myogenní kontrakce – kontrakce vzniká jako odpověď na roztažení stěny trávicí trubice → peristaltika
  • vegetativní inervace
    • sympatikus – inhibuje
    • parasympatikus – stimuluje
    • enterický systém – lokální systém
    • řídí stahy hladkého svalstva a sekreci
  • hormonální regulace
    • zprostředkována tkáňovými hormony (sekretované přímo trávicí trubicí) – odpověď na změny v přítomnosti potravy apod.
  • má 3 úrovně:
    • cefalická – sekrece gastrinu (řízena z mozku) – reakce na vizuální a čichové podněty
    • gastrická – sekrece gastrinu – řízena přítomností potravy v žaludku a přítomností proteinů
    • intestinální – komplexní, jemná kontrola trávení

 

Dutina ústní = cavum oris

  • ohraničena patrem, rty, tvářemi
  • funkce: příjem potravy, mechanické zpracování (promísení se slinami)   

zuby

  • heterodontní chrup – řezáky, špičáky, třenové zuby, stoličky
  • zubní vzorec: 2.1.2.3
  • mléčný chrup (20 zubů, chybí třenové)
  • trvalý chrup (28–32 zubů)
  • sklovina (resp. cement) – zubovina – dřeň (odontoblasty = výběžky dřeně do zuboviny)
  • dřeň inervovávna trojklanným nervem
  • dáseň: vznik srůstem sliznice s okosticí čelisti
  • odolnost zubní skloviny zvyšuje fluór
  • parodontóza: odhalení krčků, viklání zubů

Slinné žlázy

  •  malé: vylučují sliny neustále
  • velké – párové: příušní, podjazyková, podčelistní (celkem tedy 6 žláz)
  • sliny
    • tvořeny z 99 % vodou, organickými i anorganickými látkami, solemi Ca, K, Na, P
    • alkalická reakce
    • 1,5 litru denně
    • uvolňování oxidu uhličitého ze slin → vznik zubního kamene
    • mucin: ve všech šťávách, hlenovitý, kryje a chrání sliznici
    • ptyalin (amyláza): štěpí škrob na maltózu
    • sekrece slin reflexně, snižuje ji nikotin/atropin, zvyšuje ji acetylcholin
    • potrava v ústech 15–20 vteřin

jazyk = lingua

  • posunování potravy, tvorba a formování sousta
  • orgán chuti, příčně pruhovaný sval
  • u kořene připojen k dolní čelisti

hltan = pharynx

  • 14 cm, šedorůžová sliznice
  • společná část dýchacích a trávicích cest
  • složitá souhra svalů
  • polykání: reflexní děj
  • volní fáze → lze zastavit
  • reflektorická fáze → sousto se dotkne kořene jazyka, centrum v prodloužené míše
  • zvednutí hrtanu, pohyb příklopky

jícen = oesophagus

  • 25–28 cm, před páteří
  • sliznice má podélné řasy
  • peristaltika, vlastní aktivita svalových buněk

žaludek = ventriculus

  • obsah žaludku: 2–3 litry
  • stavba:
    • vstup jícnu do žaludku = česlo
    • tělo žaludku – různé směry hladkých svalových vláken (3 vrstvy)
    • vývod do tenkého střeva = vrátník
  • v česlu i vrátníku svěrače – uzavírají se při naplnění žaludku
  • stěna: 3 vrstvy hladké svaloviny, sliznice, řasy
  • žaludek se může natahovat (až do malé pánve!)
  • hladová peristaltická vlna + vzduchová bublina ve horní části žaludku → kručení
  • plnění žaludku nejdříve podél stěn
  • žaludeční peristola: 15–20 minut, po této době od přijetí potravy začne žaludek pracovat (promíchání potravy s žaludečními šťávami), peristaltika: 4–6 vln za minutu (vzniká trávenina = chymus)
  • potrava v žaludku setrvává 2–6 hodin (podle složení)
  • vyprazdňování žaludku postupně, ovlivňováno z dvanáctníku (gastrinem)
  • obranný reflex žaludku: zvracení (prodloužená mícha)
  • Žaludeční sliznice
    • žlázky produkující žaludeční šťávu:
    • HCl – pouze 0,5%, 1,5–2 litry denně, desinfekce, kyselé prostředí, aktivace pepsinogenu, narušení vazivových blan
    • pepsinogen – aktivace HCl → pepsin – štěpí bílkoviny
    • v útlém dětství také chymosin (štěpí mléčný cukr)
    • žlázky produkující mucin
  • Tvorba žaludeční šťávy
    •  fáze reflektorická – podmíněné i nepodmíněné reflexy, emoce, strach, vztek, psychické vlivy
    • fáze gastrická – půl hodiny po požití tvorba gastrinu (tkáňový hormon žaludeční sliznice) → aktivace žaludečních žlázek
    • fáze intestinální – činnost žaludečních žlázek, ovlivněna podněty z tenkého střeva
    • zvýšení sekrece: bílkoviny s menší molekulovou hmotností (vývar), alkohol, kofein, koření

tenké střevo = intestinum tenue

  • dvanáctník = duodenum; 12 palců dlouhý: ústí vývodů z pankreatu a jater, přirostlý k zadní stěně břišní
  • lačník = jejunum: další část tenkého střeva, u mrtvol je vždy prázdný
  • kyčelník = ileum: nejníže (až v oblasti kyčlí), vstupuje do tlustého střeva tračníkovou chlopní
  • délka 3–5 metrů, průměr 2,5–3 centimetry
  • ve sliznici 8 milimetrů vysoké kruhové řasy
  • zvětšení trávicí a vstřebávací plochy: klky (20–40/mm2) s cylindrickým epitelem (vrstvou enterocytů) s mikroklky (až 3000/buňku)
  • přívodní tepénka, odvodní žilka + v každém klku ještě slepě začíná mízní vlásečnice
  • vstřebávání látek do vlásečnic → ty do vrátnicové žíly
  • pohárkové buňky: mezi enterocyty, vylučují mucin
  • membránové buňky: obranný systém střevní sliznice, pod epitelem u lymfatické tkáně
  • funkce tenkého střeva:
    • enzymatické štěpení živin (tuků, cukrů, bílkovin)
    • vstřebávání látek do krve a lymfy
    • žlázy TS neprodukují enzymy, ale pouze izotonickou tekutinu další enzymy ze slinivky břišní
  • pohyby střeva:
    • segmentační (kývavé) = promíchávání tráveniny
    • peristaltické = jednosměrné, v průběhu celé trávicí trubice, 12 cm/min., 10 vln/min.
    • zrychlení – průjem, zpomalení – zácpa
  • Enterocyty
    • neustálé obnovování a odlučování, z nich se poté uvolňují do střeva enzymy:
    • enterokináza: trypsinogen → trypsin
    • lipáza: tuky → glycerol + mastné kyseliny
    • laktáza: laktóza → glukóza + galaktóza
    • erepsin: bílkoviny → AK
    • disacharidáza: disacharidy → monosacharidy

tlusté střevo = intestinum crassum

  • délka 1–1,5 metru, průměr 5–8 centimetrů
  • části: vyústění kyčelníku → chlopeň tračníková, slepé střevo + červovitý výběžek, tračník (vzestupný, příčný, sestupný), esovitá klička, konečník, řiť
  • sliznice bez klků, poloměsíčité řasy, trubicovité žlázky, pohárkové buňky (mucin)
  • svalovina okružní
  • podélná svalovina zhuštěna ve tři bělavé pásky = taenie
  • stěna tračníku se vyklenuje ve výpuky tračníku = haustra
  • neprodukuje žádné trávicí enzymy
  • plní se 4–8 hodin po požití potravy
  • funkce tlustého střeva:
    • vstřebávání vody, solí, glukózy, jedů vitamínů
    • tvorba výkalů – kvasné a hnilobné bakterie (E.coli)
    • vznik plynů, kyseliny mléčné, alkoholu, vitamínů,…
  • pohyby: kyvadlové + peristaltické (masové peristaltické pohyby 1–2× denně → stolice)
  • trávenina v tračníku 16–40 hodin (při zácpě až 270!)
  • při zácpě vstřebávání jedů do jater

Choroby

  • žaludeční vředy: odkrytí žaludeční sliznice a její samonatrávení
  • onemocnění dutiny ústní a zubů
  • zrychlená × zpomalená peristaltika
  • střevní neprůchodnost: mechanická příčina, křeče, zánět pobřišnice
  • divertikuly: vychlípeniny střevní stěny
  • Crohnova choroba: zúžení, záněty
  • syndrom dráždivosti tračníku: chronický průjem
  • polypy: tlusté střevo, dědičné (>50 let), mohou vyústit v rakovinu)
  • střevní infekce: přemnožení bakterie Escherichia coli, porušení střevní mikroflóry
  • apendicitis: 7–10 centimetrů, při zánětu nutno odstranit
  • hemeroidy: vnější, vnitřní výpuky žilek, dlouhodobá zácpa, porod – mohou krvácet
  • rakovina: různé části TS (od ústní dutiny až po tlusté střevo

Trávicí žlázy

Slinivka břišní = pankreas

  • směrem doleva v břišní dutině, pod žaludkem
  • přirostlá k zadní stěně břišní
  • šedorůžová, 25 centimetrů
  • vývod do dvanáctníku
  • část endokrinní: bez vývodů, hormony do krve
  • Langerhansovy ostrůvky: a buňky – GLUKAGON, b buňky – INZULÍN
  • část exokrinní: pankreatická šťáva
  • hydrogenuhličitan o vysoké koncentraci – neutralizace HCl
  • enzymy:
    • amyláza (cukry → maltóza, dextriny)
    • trypsin (bílkoviny → peptidy)   
    • lipáza (tuky → glycerol, mastné kyseliny)

Játra = hepar

  • 1,5 kilogramu, největší žláza, pro život nezbytné
  • křehká tkáň vpravo pod bránicí
  • vazivový obal, kryty pobřišnicí
  • pravý a levý lalok
  • jaterní branka: jaterní žíla, vrátnicová žíla, jaterní tepna, dolní dutá žíla, žlučový vývod
  • funkce jater:
    • detoxikace
    • zásobárna tuků
    • metabolismus látek
    • zásobárna vitamínů rozpustných v tucích + B12
    • zásobárna železa (ferritin) pro krvetvorbu
    • tvorba žluči
    • tvorba a ukládání glykogenu
    • tvorba faktoru srážení krve
    • termoregulace – teplo se krví rozvádí do těla
    • zásobárna krve

 

  • stavba: jaterní lalůčky (přes 100 000)
  • průtok krve játry 1,5 l/min. (vrátnicová žíla, jaterní tepna)
  • vysoká regenerační schopnost (po 50–60% resekci [= chirurgické odstranění části orgánu] dorostou za několik měsíců
  • jaterní lalůček (buňky bez endotelu – přímý styk s krví) – slepě začíná jaterní vlásečnice
  • jaterní buňky: hepatocyty = vlastní jaterní buňky; cholangiocyty = buňky žlučových cest
  • Kupfferovy buňky: charakter tkáňových makrofágů (bílé krvinky) – detoxikace
  • vrátnicová žíla se větví na mezilalůčkové žilky
  • mezilalůčkové žlučovody se sbíhají do pravého a levého vývodu jaterního
  • ve spojení s vývodem = žlučovod

Žlučový měchýř

  • 8–12 centimetrů, objem 30–80 mililitrů
  • zhuštění žluči na 1/10 původního objemu
  • vývod do dvanáctníku
  • žluč: emulgace („rozkapénkování“) tuků, 0,5–1 litr denně, složení – voda, mucin, žlučová barviva, žlučové kyseliny, soli žlučových kyselin (žlučnany), při zhuštění a vysrážení → žlučové kameny, písek
  • žlučová barviva: tvorba i mimo játra (slezina, kostní dřeň), vylučují se jako odpadní produkty do střeva, zde se mění činností bakterií na sterchobilin (barví stolici nažluto), malá část na urobilinogen (zpět do krve, barví moč)
  • žlučnany: aktivují pankreatickou lipázu, emulgují tuky (větší plocha pro enzymy), neutralizují střevní obsah, urychlují peristaltiku, vstřebávání vitamínů (A, D, E, K) a mastných kyselin
  • při ucpání žlučových cest jsou 2/3 tuků nevyužity

Játra a alkohol

  • i jednorázově velká zátěž
  • fáze: steatóza (vratné): v hepatocytech se ukládá více tuků
  • fáze: alkoholová hepatitida: zvětšení jater, zánět jaterních buněk
  • fáze: cirhóza (nevratné!): vytváření zjizvené vazivové tkáně (fibróza), zmenšování jater, zvětšení břicha, poškození funkce, zánik jaterní tkáně

 Trávení sacharidů, bílkovin a tuků:

Metabolismus

  • anabolismus = syntéza složitějších látek z jednoduchých, spotřeba energie
  • katabolismus = rozklad složitých látek na jednodušší, energie vzniká
  • esenciální látky – tělo je neumí samo vyrobit, musí je přijímat v potravě
  • bazální metabolismus: množství energie potřebné k udržení základních životních funkcí při optimální teplotě a v klidu (muži 6 800 kJ, ženy 5 600 kJ)
  • celkový metabolismus: 12–20 000 kJ/den = cca 2000 kcal/den

METABOLISMUS SACHARIDŮ

  • sacharidy (cukry) = okamžitý zdroj energie
  • glukóza: zdroj energie pro všechny buňky
  • stálá hladina glukózy v krvi: 4,4–6,7 mmol/l
  • při zvýšení na 10 mmol/l se glukóza objevuje v moči
  • za běžných podmínek se glukóza z potravy:
    • 50 % štěpí na oxid uhličitý a vodu (spalování)
    • 30–40 % se přestavuje na tuk
    • 5 % syntetizuje na glykogen
  • denní potřeba glukózy: min. 160 g, denně 300–500 g (mozek 120 g, svaly v klidu 30–100 g)

METABOLISMUS TUKŮ

  • tuky (lipidy) = zásobárna energi
  • zásoba tuku v těle asi na jeden měsíc (cca 10 kg)
  • obsah cholesterolu do 5,18 mmol/l, patologické hodnoty přes 6,18 mmol/l

význam tuků

  • umožňují vitamínům A, D, E, K (lipofilní, rozpustné v tucích) vstup do těla
  • přivádějí esenciální mastné kyseliny
  • energetická zásoba (v podkoží 90 % tuku)
  • součást buněčných membrán (cholesterol)
  • tuky = sloučeniny trojsytného alkoholu glycerolu s mastnými kyselinami [MK] (slučování = esterifikace → tuky = estery)
  • glycerol + 3 molekuly MK → triacylglycerol (neutrální tuk)
  • glycerol + 2 molekuly MK, třetí (O)H skupina obsazena kyselinou fosforečnou → fosfolipidy
  • mastné kyseliny: nasycené (jednoduché vazby) × nenasycené (dvojné vazby)
  • tvorba MK: hlavně z glukózy v játrech a tukové tkáni, nově vytvořené se spojují s glycerolem → esterifikace, vzniká tuk
  • nasycené mastné kyseliny: k. palmitová (16 C), k. stearová (18 C)
  • tělo si je dokáže vyrobit samo (z cukrů a tuků živočišného původu)
  • místo tvorby – játra, tuková tkáň
  • nenasycené mastné kyseliny: k. olejová (18 C), tělo si ji dovede vytvořit samo, jinak v olivovém oleji
  • esenciální MK si tělo samo vytvořit nedokáže
  • rostl. – k. linolová, k. linolenová, k.arachidonová
  • ryby – k. likozapentaneová, k. dokozahexanová
  • transport tuků krví: z lymfy do krevního oběhu
  • nerozpustné ve vodě
  • vážou se na albuminy krevní plazmy
  • tuky jsou transportovány jako lipoproteiny (jsou „schovány“ uvnitř, na povrchu bílkoviny)
  • fosfolipidy, cholesterol – slučují se s vodou – transport
  • VLDL (very low density lipids): lipoproteiny o velmi nízké hustotě: přenos neutrálního tuku z jater do tkání – „zlé“
  • LDL (low density lipids): lipoproteiny o nízké hustotě: přenášejí cholesterol z míst jeho vstřebávání a tvorby v játrech do tkání – „zlé“
  • HDL (high density lipids): lipoproteiny o vysoké hustotě: přenos cholesterolu z tkání do jater, kde je vylučován do žluči – „hodné“
  • hustota částic je závislá na množství bílkoviny v ní obsažené
  • cholesterol: součást buněčných membrán, nutný k tvorbě žlučových kyselin a některých hormonů, celkový obsah asi 100 g

METABOLISMUS BÍLKOVIN

  • bílkoviny (proteiny) = stavební látky
  • bílkoviny živé hmoty se neustále obnovují (denně cca 300–500 g)
  • lidské tělo využívá 20 aminokyselin, některé vytváří samo
  • část aminokyselin se rozpadá – uvolněný dusík vázán na močovinu
  • odbourávání bílkovin: aminokyseliny ztratí aminovou skupinu (deaminace), vznikne amoniak a z něj poté močovina (asi 20–30 g/den)
  • bílkoviny buněčného jádra: součást nukleových kyselin, puriny (z masa) se přeměňují na kyselinu močovou (0,25 g/den) – ta je ve vodě málo rozpustná → může propuknout choroba dna (= podagra)
  • důsledky nedostatku bílkovin:
    • chátrání těla (= marasmus): zpomalení až zastavení růstu, anémie, snížení odolnosti, narušení vývoje CNS
    • kwashiorkar: u dětí („nafouklá bříška“), strava energeticky dostatečná, ale chudá na bílkoviny, zvětšení sleziny, jater, cirhóza

RACIONÁLNÍ VÝŽIVA

  • nezbytné složky potravy: živiny (T, C, B), vitamíny, voda, minerální látky, vláknina
  • složení potravy: cukry 60 %, tuky 25 %, bílkoviny 15 %
  • potřeba bílkovin: 1 gram na 1 kilogram váhy těla, děti a těhotné ženy více
  • rostlinné × živočišné bílkoviny (esenciální aminokyseliny nejsou v rostlinných bílkovinách → nevhodnost vegetariánství u dětí)
  • tuková tkáň se může zmenšit až o 97 % patologie: hladovění, podvýživa, otylost, obezita, mentální anorexie a bulimie

VITAMÍNY

  • účastní se (bio)chemických reakcí v organismu, nejčastěji jako kofaktory enzymů
  • rozpustné ve vodě: vstřebávají se snadno ze střeva do krve, lehce se vyluhují z potravy při jejím zpracování → komplex B, M, H, C
  • rozpustné v tucích: nutná účast lipidů → A, D, E, K

MINERÁLNÍ LÁTKY

vápník:

  • 1–1,5 kg, z toho 99 % v kostech a zubech
  • vázán na endoplazmatické retikulum
  • aktivace svalového stahu
  • přenos nervového podráždění
  • syntéza bílkovin
  • ovlivňuje propustnost buněčných membrán
  • × (nedostatek) křeče, svalové záškuby, osteoporóza
  • 0,8 g/den

sodík: váže na sebe vodu

  • udržuje objem extracelulární tekutiny
  • podílí se na dráždivosti tkání
  • udržuje membránový potenciál
  • funkce při přenosu nervového podráždění
  • × nechutenství, zvracení, svalová slabost, křeče, poruchy vědomí
  • 3–4 g/den

draslík: pro normální činnost srdce a plic

  • aktivuje enzymy
  • udržuje membránový potenciál
  • prevence aterosklerózy a hypertenze
  • × snížený svalový tonus a dráždivost až ochrnutí, spavost, zácpa, nízký TK, arytmie až zástava
  • 2–4 g/den

fosfor: všude v těle jako součást kys. fosforečné a jejich solí (600 g v kostech v kombinaci s Ca)

  • ovlivňuje činnost nervové tkáně, kosterní a srdeční svaloviny, metabolismus všech živin
  • přeměna a přenos energie (ATP)
  • součást enzymů, fosfolipidy, nukleových kyselin
  • × celková slabost, nevolnost, zvracení, arytmie, poruchy dýchání
  • 0,9 g/den

hořčík: v kostech spolu s Ca a P (50–70 % Mg)

  • aktivace enzymů – přenos energie
  • normální funkce nervové soustavy a srdce
  • vasodilatační schopnost
  • × arytmie, zvýšená svalová dráždivost, křeče, svalový třes, deprese, zmatenost, zvýšení TF
  • 0,25 g/den

STOPOVÉ PRVKY

  • příčiny nedostatku daných prvků:

železo

  • anémie, oslabení imunitních reakcí
  • 15 mg /den muži, 18 mg/den ženy

zinek

  • anémie, nehojení ran, ztráta vlasů, porucha růstu a reprodukce
  • 3,3–5 mg/den (maso, moučné produkty)

měď

  • poruchy erytropoézy
  • 0,5–1,5 mg/den (luštěniny, játra, maso, zelí, kakao)

jód

  • struma, poruchy CNS
  • 0,1–0,2 mg/den (pitná voda, mořské ryby, jod. sůl)

mangan

  • svalová ochablost (ataxie), poruchy růstu, křeče, poruchy metabolismu tuků
  • 0,3–0,8 mg/den (zelenina, ořechy, játra, ledviny)

kobalt

  • porucha krvetvorby (součást kobalaminu)
  • < 1 mg/den (luštěniny, kořenová zelenina, ořechy)

chróm

  • ataxie, hyperlipémie, zvýšená potřeba inzulínu
  • v běžné potravě

selen

  • zvýšené toxické účinky kyslíku, rtuti a kadmia
  • má antioxidační účinky
  • 40–200 mg/den (játra, maso, med, celozrnné pečivo)

fluór

  • zvýšený výskyt zubního kazu; při překročení množství – skvrnitá zubní sklovina, poruchy vývoje kostí
  • 10–15 mg/den (pitná voda)

vanad

  • hypercholesterolémie, porucha ukládání solí v zubní a kostní tkáni
  • luštěniny, ovoce, zelenina, ořechy, oleje

1 komentář u „13. Trávicí soustava

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>